V noci se několikrát budím a koukám na oblohu. Je to nádhera. Neuvěřitelné množství hvězd. A mokro, všechno mokré.
Ráno se budíme kolem sedmé a už je docela teplo. Dělám snídani a Míše se ze spacáku moc nechce, ale není kam spěchat.
Pomalu se zabalíme a někteří si užijou i čtenářskou chvilku.
Vyrážíme na cestu a jako první cíl je tu maják. Cesta už od včerejška je plná kamenů a nejde se na tom vůbec dobře, člověk tak trochu baletí a neustále musí koukat na cestu, kam šlape. Je horko a nejde semi vůbec dobře. Míša jde velký kus přede mnou a nedaří se mi ji dohonit. Když dorážíme k majáku je už fakt horko. Vede k němu silnice, tak necháváme batohy u stezky a jdeme k němu. Bohužel je zavřený a nedá se k němu dostat, tak jenom fotka a zpět.
Dáváme krátkou pauzu a jsem opravdu nějaký vybitý. Nechávám Mišu odejit a ještě chvíli zůstávám ve stínu. Pak se hecnu, zapínám audio a vyrážím. No, nejde mi to a v kombinaci s kameny na cestě je to trochu trápení. Kolečko se nějak rozlámalo.
Za cca 2 hoďky i se sváčou na jedné výhledě dorážíme k Pont den gil. Tady jsme byli hned druhý den a teď jsme se došli po cestě. Děláme srovnávací fotku a pokračujeme dál. Už se těšíme na něco dobrého k jídlu a pití. Nedaleko je spoustu restaurací.
Po cestě míša fotí želvy, prý jsem ta pomalejší.
Dojdeme do Jimmy Hills, takova turisticka mega hospoda. Svalim se do křesílka a mám toho dost. Protože máme skoro všechno vybité, vytahuji svůj gear sack, co jsem měl na PCT a všechno dobíjíme. Bude ještě důležité :)
Dávám si burgera, Míša nějaky salát a snažím se dát do kupy. Je mi vedro, ale Míša že prý je jí furt zima. Plánujeme co dál. Domlouváme se, že protože jsem divnej a není mi dobře (snažím se tedy dělat hrdinu, že to určitě bude dobrý, ale asi na mě není hezký pohled a popravdě fakt se necítím), tak přeskočíme jednu etapu a skočíme busem dolů do Cala en Bosc, vezmeme si hotel, abych se dal do kupy a uvidíme ráno.
Protože Míše je furt zima, tak odchazíme. Protože ještě nemám dobito, dělám něco, co bežně neděláím, vytahuji powerbanku a davám ji do ramenního pouzdra a připojuju kabel a tel dávám do kapsy. Někde tady asi vznikl ten pozdější průšvih, ale popořadě.
Přesouváme se ještě cca 3km do Cuitadely na autobus, je mi trochu líp, cesta sice po silnici, ale hezký vilky po cestě a tak to celkem rychle uteče. Průchod městem k busu je jak projít pecí a cesta busem už je pro mě fakt dost utrpení. Možná i tím, že už se blíží postel, fakt se téměř vypínám.
Hotel za mě pěknej, ale Miška asi měla trochu jinou představu a tak je nabručená a že prý jdeme na pláž. Což striktně odmitám. Jdu si dát sprchu a dává se do mě strašná zimnice a tak v podstatě padám do postele. Míša odchází a já ještě chci dobít telefon a powerbanku a tak hledám ten pytlík s nabíječkama a kabelama. Hledám, hledám ... nikde nic, hledam v Míšinym batohu, nikde nic. Třeba si ho vzala s sebou a dobíji na pláži. Tak volám a odpověď je negativní. Hmm, takže je to jasný. Jak jsem v té hospodě šachoval před odchodem s tou pwerbankou, musel jsem pytlik položit do toho křesla a nechal ho tam. PRŮŠVIH. Hledáme řešení. Zkouším najít tel číslo, ale neuspěšně, na webovkách nic není. Na recepci to zkouší tam volat recepční (domluva s nima nic moc, hoky převážně jenom španělsky). Ale je to neúspěšné.
Chci si vzít taxik a zajet tam, ale mam takovou zimnici, že mi to Míša striktně zakazuje, za což jsem orpavdu vděčný. Nakonec míša zjistí, že za chvili jede autobus, takže se převlíká a jede zpět. Ja zmoženej usínám a cca za 40 min přijde fotka
Pytlík našli. Uf, jsem moc rád. Je to pytlík, co má pro mě velkou cenu. Prošel se mnou celý státy. Miška bere zpátky taxík, takže cca za 20 minut. Je zpět.
Mám hlad, ale necítím se na to někam jít, takže dělám na pokoji z rychlovarné konvice polévku do hrníčku od magi a pak znova upadám do bezvědomí.
Jako nebudu lhát, byl to pro mě těžkej den, ale i přesto byl hezkej. A hlavně se šťastným koncem ohledně pytlíku.
