Ráno se budíme do slunečného dne. Snídaně na terase (najiždíme na hikerskou stravu, takže ja rámen a Miška dojídá něco sladkého ze včerejška). Není horko, optimální na to vyrazit na Cami de Cavals. Coz po checkoutu take činíme.
První kroky vedou skrz město a na první pláž, která je naprosto zavalená nějakým bordýlkem a rozhodně nevybízí ke koupání. Pokračujeme dál a hned první prověření fyzičky, což prohrávám na celé čáře a vlastně už to tak zůstaně až do konce. Miška poskakuje někde vepředu, fotí si kytičky a ja se ploužím vzádu, funím a leje se ze mne. Procházíme několika epickejma zátokama
někdo má energii na pózování
ja po chvíli vyžaduju nějakou energii a a tak dojde i na světlé momenty.
Po cca hodině a půl dorážíme na silnici, která vede k majáku na nejsvernějším bodu ostrova. Mišce se nechce, není to totiž na stezce a je to cca 2km tam 2 zpět. Ja se ale hecnu, že chci a tak vyrážím sám a Miška zůstává ve stínu olivovniků a že si bude číst.
Cesta k majáku utekla celkem rychle ale - což jsem nevěděl - je tam občerstvení a to je vždycky bonus, že jo. Dávám si pivko a kafe a Mišce kupuju kolu. Místo je to pěkný a úžasnbý výhledy na moře.
Po cestě zpátky si volám s PaH a řešíme nějaký hikerský moudra :) ( radši se ani neptejte, ale nějak to dokumentuje fotka....)
Když se doploužím k Mišce zpět, už jsem trochu unavený, nikde kouska stínu, ale Míša je fresh, takže vyrážíme. Balíme se a najednou se lehkým krokem objeví nějaka hikerka a na zádech má stejný batoh, jako má Míša ( Gassamer gear g4-20 V2 - mírná reklama, ze které nic nemám :) a díky Jani za doporuční a ujištění) Hned na to upozorňuju Míšu, ale tý je to samozřejmě jedno. No, řikám, to není obvyklý batoh ... a vůbec bych se nedivil, kdyby to byla češka. No, nicméně holčina než se popakujeme zmizí a tak si nemám jak teorii ověřit.
Celý sever je v podsatě divočina, bez vody, bez lidí, takže neseme všechno jídlo i vodu. Honza by měl určitě zase nějaký řeči o nosiči vody a měl by pravdu. Táhneme 6l vody a modlím se, aby to stačilo. Dorážíme k pláži Binimel la. Je horko, jsme uondaní a Míška říká, hele, tamhle jsou nějaký slunečníky, jdeme tam. No co vám budu říkat. Slabá příprava ... normálně hospoda a stín. Nádhera. Objednáváme jídlo a pití ( a objevujeme topinku s rajcatovou "pěnou" s bylinkama, oliváčem a sýrem. Láska na první ochutnaní. Já si pak ještě dávám fresh rybu a Miška špagety. Mají tu malou otravnou potvůrku, tak jsem se smiloval a kousek rybky jsem jí dal. Má to dobře vymyšlený.
Jsme tu docela dlouho a já se trochu obávám a samozřejmě jsem měl pravdu. Cesta dál je po jídlo o dost težši, voda dobrána, to taky nepřidá a začíná tak trochu úmorná cesta. Pořád nahoru, dolů a když dorazíme do našeho plánovaného cíle, máne toho oba už jakože fakt dost.
Bohužel na místě není moc míst, kde ulehnout (ostatně bude problém vlastně pořád) a jedině místo, které vypadá použitelně je již obsazené. Po chvilce přemítaní pokračujeme dál. Ale stálo to přehámáhání a bolí to. Naštěstí nemusíme jít moc dlouho a za cca kilák najdeme celkem hezké místo, kousek od pláže. Takže rozbalit ležení - tentokrát je to pod širákem. Celá Menorka je chráněné území a stanováni je všude zakázáno. Děláme večeři, ale jsme fakt utahaní, takže jenom čaj a nějaký bagely (co jsem zjistil, že nejsou bagely, ale nějaký sladký jakoby vdolky ... ale s klobasou fajn :)
Pak už je šero, tma, nebe se rozzáří spoustou hvězd ale my už jen tak mžouráme a za chvíli už spíme. Už když usínám, mi přijde něco špatně, ale už nemám sílu cokoliv řešit. Musí počkat na ráno. Teď už jenom one milion stars hotel.
Nádhernej den
brou
26km
