Noc je teplá a vcelku klidná. Spí se mi dobře a jelikož ostatní nevykazují nějakou činnost a tak se finálně hrabu z pelechu až kolem půl osmé.
Vstávání a balení není nijak rychlé, takže vyrážíme až někdy kolem desáte a naše kroky vedou směrem na Hora v Křešíně. Berem to fikaně přes Hejdov :) a v poli na Křešín už zmíráme vedrem. Padáme do stínu pod borovice. Vedro šílený a došla voda. Zvažujeme možnosti a nakonec mě napadá poprosit o vodu u Jáji. Jája sice není doma, ale jiná hodná duše nám naplní asi 8 petek nádherně studenou vodou, až se petky rosí. Děkujeme moooc.
Pak už se zanoříme do lesů. Cesta je mnhoem příjemnější a konečně stín.
Děláme pauzu na Krejčovce, rychlá odbočka na Valdek a protože. už máme hlad, tak to stáčíme na Velký rybník, kde si chceme dát oběd. Původně jsme se tady chtěli vykoupat, ale v popisu na mapách je koupání zakázáno. Když tam dorazíme, je to vojenský autoa asi 40 vojáků, kteří se zde co .... ano, koupají. Tolik k těm zákázům ppro turisty.
Rozvalíme se za chatu, děláme oběd a pak na chvíli upadáme do kómatu. Občas to v okolí bouří a ozývají se hromy a trošku se bojíme, ale nějak se nám to zázračně vždycky vyhne.
Zvedáme se, filtrujeme o kus dál vodu z červeného potoku a valíme na Houpák. Pro mě nejhezčí výhled v Brdech. Vyhledy na bouřku jsou prý úchvatné (mi sděluji ostatní), ja se už šel povalovat do stínu pod stromy, horko moc.
Pak se vydáváme na zbytek cesty na místečko, kde chceme přespat. Ještě jednou díky, Petře, za skvělý tip. Krásné místečko.
Dorážíme v krásném čase, ale moje pata už stávkuje, takže jsem v cíli už fakt rád. Jak později konstatovala Anča, už jsem prý byl smutný.
No, každopádně místo nádherné, potok s vodou, zázemí ... co víc by si mohl znavený pocestný přát. Děláme večeří a povídáme. Anča už musí být být z našich řečí o PCT uplně hotová, ale snáží to statečně.
26km v tom vedru nás celkem zdrchalo, takže to není žádné velké ponocování a se západem slunce pomalu ale jistě upadáme do pelíšku.
To co následovalo, byl doslova boj o život. Začalo to soustředěným útokem desítek můr, nasledovný rojem muchniček či čeho. Neskutečné horko mi nedovolovalo se přikrýt quiltem, protože bych umřel na horko. Normálně jsem uvažoval o tom, že se sbalím a půjdu si hledat nějaké jiné místo. Naštěstí jsem navlékl dlouhé merino na nohy a na tělo mikinu polartec alpha s kapucou (ja vím, v tom vedru zdánlivě nesmysl, ale fungovalo to), kterou jsem zatáhl přes hlavu. Quilt jsem shodil a kupodivu ... mušky to vzdaly. Se štěstím jsem přežil.
Podle zvuku z okolí každý bojoval po svém. Naprosto obdivuju holky, co se v tom vedru celý zahrabaly do spacáku. To bych umřel na horko.
Noc byla neskutečně teplá, takže jsem quilt nepoužil, ani když k ránu trochu spadla teplota a příjemně se ochladilo. Polartec fungoval a já si užival konečně trochu chladnějšího vzduchu.
Krásnej den, ikdyž pro mojí ostruhu na hraně. Spoustu vzpomínáni a povídáni. A Brdy krásný jako vždy.
(photos by Peta)
