trochu programuju, trochu hraju na kytaru, trochu fotím a trochu chodím.
Ta věta je pravdivá, jen zamlčuje poměry. Programuju denně. Chodím párkrát do roka — ale když už, tak to trvá. Kytaru mám v ruce, když se sejde kapela. A fotím hlavně proto, abych toho nemusel tolik napsat.
Jmenuju se Michal, je mi padesát a bydlím v Hořovicích.
Chození
Aktivněji chodím od roku 2020. Předtím to byly čundry s bráchama, což je jiná disciplína — a možná lepší škola, než se přiznává.
V roce 2022 jsem šel Pacific Crest Trail. Z mexické hranice do Kanady, od 1. května do 30. září, 150 dní. Poslední zápisek se jmenuje THE END a je v něm věta „za 8 mil bude konec“. Dodneška nevím, jestli jsem byl v tu chvíli víc šťastný, nebo smutný.
Na trailu jsem se jmenoval Tiny Dancer. Trailové jméno si nevybíráš, dostaneš ho — a pak s ním chodíš čtyři tisíce kilometrů.
Je to tady celé, den po dni. I ty dny, kdy se nestalo vůbec nic, jen bolely nohy a došla voda. Podle mě jsou zrovna tyhle dny na dálkové cestě to podstatné — jenom se o nich blbě vypráví u piva.
Kromě toho: West Highland Way ve Skotsku, národní park Pallas-Yllästunturi v Laponsku, Stezka Českem po kouscích a spousta víkendů, které nikam nevedly. To je jejich hlavní přednost.
Plány mám, i na další ultra long trail. Ale všechno má svůj čas.
Nalehko
Nalehko neznamená bez ničeho. Znamená to, že každá věc v batohu musí obhájit, proč tam je. Většina věcí neobhájí.
Vážím vybavení na kuchyňské váze a řeším gramy u stanových kolíků. Pak si v obchodě koupím dvě plechovky a nesu je šest kilometrů do kopce. Konzistence není moje silná stránka.
Co s sebou nakonec beru, je ve Vybavení.
Práce
Živím se programováním — weby a vnitrofiremní aplikace, většinou v PHP. Poslední dobou hlavně kolem AI: agentické aplikace a RAG agenti, tedy věci, které si samy dojdou pro odpověď do firemních dat, místo aby si ji vymyslely.
Tenhle web si píšu sám, od databáze po tlačítka. Vysvětluje to, proč tu občas týden nefunguje něco, co fungovalo. Zároveň to znamená, že tu po tobě nekouká žádná cizí služba — návštěvnost si počítám sám, na svém serveru a bez cookie.
Práce a chození mají společného víc, než by se zdálo. V obojím jde hlavně o to vyhodit věci, o kterých sis myslel, že je potřebuješ.
Kytara
Hraju doprovodnou kytaru, folk. Dřív v kapele Trapas, teď ve Furtymeně. Baví mě to, když má písnička tvar a někdo vedle chytne druhý hlas — s hraním u ohně to má společné asi tolik, co výlet s expedicí.
Foťák
Sony A9 a 200–600. Hlavně airplane spotting — jezdím po akcích, stojím za plotem a čekám na jeden průlet, kvůli kterému to celé bylo. Pár starších zápisků z akcí visí na michalbernat.com.
Fotky tady na blogu jsou taky moje, ale ty vznikaly jinak: jednou rukou, za chůze, když bylo zrovna hezky.
A jedna věc, co by nikdo nehádal
Že se s ajťákem dá pokecat o západu slunce nad pouští. Mám jich zažito pěkných pár desítek.
Napiš mi
Pod každým článkem jsou komentáře a čtu je (skoro) všechny. A jestli chceš vědět, až zase někam vyrazím, přihlas se k odběru novinek dole v patičce. Chodí jen tehdy, když je co říct.